KRYOKONZERVACE

Kryokonzervace – nový text (v původní záložce Pojmy)

 

Doplňující role uchování  in situ a ex situ

Pokud je vývoj plemene v adaptaci na aktuální podmínky pomalý a vyvážený, je ideální uchovávat jej v přirozených podmínkách in situ. U většiny komerčních, masově využívaných plemen se ale vlivem selekčních tlaků a využíváním moderních postupů (inseminace, embryotransfery) genofond rychle zužuje ve prospěch „nejvýkonnějších“ jedinců, i za cenu nárůstu inbrídingu, a je důležité uchovat mizející genotypy  ex situ – alespoň ve formě in vitro.

U málopočetných plemen naopak hrozí, že při snížení pod kritickou velikost případný vznik nepříznivé situace povede k jeho zániku. Kombinace přístupů in situ a ex situ tedy představuje optimální možnost pro uchování případně regeneraci nebo rekonstrukci jak u velkých tak u málopočetných populací plemen.

 

Výběr plemen pro kryokonzervaci

Je dán jednak biologickými a technickými předpoklady (u některých plemen dosud  vyvinuté postupy kryokonzervace a dostatečně efektivní aplikace po rozmrazení nejsou funkční), jednak vlastním účelem a cílem, pro který je genobanka založena a provozována.

V současné době priority pro výběr plemen ke kryokonzervaci určuje jejich rizikový status a  konzervační hodnota.

V rámci Národního programu jsou do kryokonzervačního programu zařazena plemena skotu, prasat, ovcí, koz, koní a ryb.

 

Kryokonzervovaný materiál je uchováván v genobance.

Vznik a rozvoj genobanky je dlouhodobým projektem, který zahrnuje několik procesů. Rozhodující je aktuální stav a znalost dynamiky vývoje uchovávaných populací,  stanovení  účelu a cílů kryokonzervace a v neposlední řadě finanční jistota pro její provoz.

 

Účel genobanky

  • Bezpečnostní záloha – pro rekonstrukci plemene v případě katastrofy, pak není nezbytné materiál průběžně doplňovat
  • aktivní podpora programů uchování in vivo (nebo šlechtění) – kryokonzerrvované inseminační dávky jsou využity k minimalizaci inbrídingu a genetického driftu. Semeno je odebíráno a využíváno průběžně podle přesného plánu tak, aby nedocházelo k příbuzenské plemnitbě.
  • uchování raritních nebo významných genotypů – využití pro korektivní připařování nebo vývoj užitkových znaků podle tržní poptávky (např. kravské mléko s obsahem A1 nebo A2 betakaseinu)
  • uchování biologického materiálu pro výzum a vývoj, zejména genomické sbírky

 

Pro každou koleci je určen tzv. minimální rozsah, podle kterého se následovně odvíjí možnosti využití.

 

 

Genobanka musí splňovat minimální standardy:

Strukturální integrita

Konstrukce objektu genobanky musí být dostatečně robustní, aby vydržela  veškeré  myslitelné místní ohrožení (záplavy, extrémní teploty,  silný vítr, požár).

Infrastruktura (PC, přístup na internet) umožňující vedení a sdílení evidenční databáze

Biosecurita

Zajištění biologické bezpečnosti, to platí zejména pokud je genbanka spojena s inseminační stanicí. V případě tzv. polních sbírek (tj. genetického materiálu získávaného přímo na farmách) je nezbytné oddělené skladování , manipulace, případně i vybavení

Zpracovaný Provozní řád

Definuje typ uchovávaného materiálu, specifikuje postupy při jeho příjmu, zpracování, uložení a evidence, kontroly  a  postupu při poskytování jiným subjektům.

Určuje osobní zodpovědnosti (kurátor sbírky, technik apod.)

Zavedená bezpečnostní opatření

  • Zamezení přístupu nepovolaným osobám
  • Systém bezpečnostní ch opatření pro obsluhu včetně potřebných školení BOZP
  • Havarijní plán pro případ selhání obslužných systémů (výpadek elektrického proudu, klimatizace, alternativní zdroj tekutého dusíku) nebo jiného ohrožení

Kontinuita a udržitelnost provozu

Zřízení bezpečnostních duplikátů nejcennějších kolekcí a jejich umístění v jiné lokalitě

Systém evidence, dokumentace a inventarizace kryomateriálu

Dokumentace uloženého materiálu je základním nástrojem řízení provozu genobanky.